Naším cílem je udržet či dokonce zvýšit ekologickou stabilitu území a tak se držet zákonů o ochraně přírody. Například jeden z těchto zákonů nám nařizuje ochraňovat a rozvíjet mokřady, které se nacházejí na jižním břehu Říčanky.
Říčanka je důležitým biokoridorem, který umožňuje prostupnost zemědělské krajiny a zastavěných oblastí.. Tímto biokoridorem může volně cestovat jak zvěř, tak i semena rostlin, která se mohou volně šířit v krajině. Zde bychom chtěli revitalizovat starý mlýnský náhon, vrátit do něj vodu, živočichy a udělat z něj místo k procházkám s tůněmi, navázané na mokřady. Tato revitalizace by měla zlepšit stabilitu území během povodňových období.
Biokoridory jsou důležité nejen pro zvyšování biodiverzity, ale například takový remízek uprostřed dlouhého pole ochraňuje půdu před větrnou i vodní erozí, zadržuje vodu v krajině, a tak zlepšuje mikroklima okolí.
Zeleň v městském prostředí má nejen funkci estetickou, ale i hygienickou, psychologickou, čistí ovzduší, snižuje hlučnost a zlepšuje místní klima. Proto by měl jít rozvoj zeleně ruku v ruce s rozvojem zástavby s cílem dosáhnout pomyslné rovnováhy, aby se v místě dobře žilo. Rozhodně by měla nastat určitá kompenzace za zastavěné plochy, kde se nemůže vsáknout dešťová voda, usadit prach a místo se zahřívá o desítky stupňů víc než rostlinný porost. V nově vzniklých ulicích by měly vznikat stromořadí a v okolí nových škol parky či zahrady a průmyslové budovy by měly být ‚schovány‘ do porostů zeleně. Rozvoj zeleně se netýká jen porostů v zastavěné části, ale také proniká až do krajiny, kde bychom podle zákona o její prostupnosti chtěli ponechat krajinu volně průchodnou pro člověka a cesty v ní udržet.
Olga Vepřeková